Takže vlastně takové mile napsané "svítáníčko." Není liž pravda, Hesionko? Pojala jsi to ale se svou grácií. Jsem rád, že jsem si Tě přečetl a vůbec nemusel litovat.
Moc Ti děkuji, Hesííí.
První dva rýmy jakoby zklamaly očekávání, které mám u Tvé tvorby snad vždycky.
Ale pak už se, po malém klopýtnutí, Poezie rozběhla svou (Tvou) lehkostí, a zastavila se snad jen proto, aby v závěru o to něžněji přesvědčila, že je tady ve správných rukou - a díky jim i v našich srdcích.
Děkuju.
Moje dětství | Na cestu | Kde nic... | Úplné zatmění | Rozladěná