Jako slaná voda na mé kůži ulpíváš
a zanecháváš bílou stopu
a já stále kolem sebe kopu.
Proč mě pořád nevnímáš,
možná tajně věříš sobě,
že nepatřím asi k tobě.
Co víc dělat mám,
já zmatená a trn mám v srdci,
vždyť jiného vlastně nechci.
Pojď blíž a pusť mě dál,
roztaj jako vločka sněhu na mé řase,
dej mi něhu.
Pojď blíž a nechoď dál,
vnímej tlukot mého srdce,
cítíš, bije velmi prudce.
Pojď do zapomnění v tmách,
dej zapomenout hlavě,
tohle musíš zvládnout hravě.
Budem v zapomnění spát,
ty a já
snad
napořád.