Někdo by řekl sváteční chvíle,
hospodyně podává výtvor své píle
a z domů se linou obědů vůně,
já však nesním nic,
vždyť srdce mé žalem stále stůně.

Jakmile příborů břinkot dozní,
Všichni se na pouť nedělní chystají,
Já doma sedím jak víno pozdní,
nechávám dozrávat své myšlenky potají.

Tureckej med a perníkové srdce,
Co na každé pouti za pár korun koupíš,
K mání je stejně jen jednou v roce,
Když z lásky daruješ, nikdy neprohloupíš.

I když jsem doma a pamlsků vůně,
Přes okno voní mi do ložnice,
Nekoupím mé milé srdíčko více,
Nespatřím její červené líce,
kroky co ladné jak tanečnice,
vždyť duše má žalem stále stůně.