Bílá kočka s černým ocasem
hladce prošlapuje zem
na příkrém svahu hliněném
noha nohu mine, zpola
prázdná není žádná nora
teď otočí se a echuje
pohyb dvou hnědých zajíců
překažená image - Já nejsem tu!
Pár majestátných póz
teď šustí dav hlav
a pak zas leze znuděná
po hliněné kamenné stěně
mizící všem ze zraků
bez předešlého náznaku
nežli snad čilé mihnutí
co oko do dáli přinutí
ještě nad obzorem
bílá šmouha pod nebem.
Kdo do měsíce svitu počká
snad šťasten bude:
Bílo černá kočka.