Sluneční palác tichounce zvoní po mracích
laskavost naráží na náklonnost srdcí
pod zemí už nekvetou životy

zlatá stínidla odráží násilí z dějin
fantazie pocítí volnost myšlenek
jen pro Tebe píšu tenhle verš

období bez bouří prochází světem
v naději, že nastane zvrat
mlhová skla zastřela budoucnost

v oázách snění prožívám pohledy
v jezírku se sklání nahá dívka
inspirace ve stínech otáčí opět časem

v mé chůzi se odráží stín
probudím Vás před pádem na hranu

do deštů malují jiskry hvězdný prach
pouze v oktávách se tu line zpěv
nad oltářem se vznáší andělská samota

stejně mám ale dojem, že udeří
slovo bída a zločin smrti
načechrané květiny a věnce v hrobech

odplata jednou určitě dorazí před práh
ve chvíli kdy budem hřešit v peřinách
na nás sáhne smrt, obskurní milodar.

Jednou jsem byl u konce s dechem.