S tou maskou na tváři,
cítím se jak v žaláři.
Už mě zalehla, je pevná,
jsem jako její děvka levná.

Nechce mne propustit,
navždy mě zajala,
jak jen jsem to mohla dopustit,
že za svou jsem ji pojala.

,Já jsem přeci jiná!‘
chtěla bych povědět světu.
Avšak maska silná
nedovolí mi říct tuto větu.

Do pusy roubík mi strčí
a poté mne omámí.
Nebezpečně na mě vrčí,
k šílenství mne dohání.

Chci ven z mříží mé duše,
chci zas vidět sluníčko,
chci proti masce postavit kuše,
ne jen toto psaníčko.