Jdu si takhle životem,

občas nazván kokotem.

Občas milováný,

občas zatracen.



Vzlétám vzhůru životem,

smutek zavřu za plotem.

Štěstí šlapu na paty,

radosti mám záchvaty.



Padám takhle životem,

zklamáním obklopen.

a padám zatraceně dlouho,

tak dlouho až se rozbiji o dno,

abych mohl zase vzlétnout vzhůru...