Splácím nevinně
své účty
jak jeden z mála
co ve víně
s barvou dračí
sotva kdy
hrdlo smáčí

dál nehledám nic
držím své prázdno
v renesanci citu
teď zpátky do úkrytu

tvářit se
už slibně

pro lahodnost slova
stydne
chci se pak sám schovat
dokola opakovat
všechno

vlastně klidně…