Mraky plují nad obzorem,

koho já jsem, vlastně, vzorem?

Moje děti tápají,

poradit si nedají.

 

Co si mraky vůbec myslí,

vodu v sobě stále syslí.

Zaplatíme za tu vodu,

když nadělá velkou škodu?

 

Vzor je pro mě krásná duha,

znát své děti, jde mi ztuha.

Stále hledím na obzor,

koho já jsem jenom vzor?

 

Déšť a slunce – to jsou děti,

mraky za svým cílem letí.

Vzorem budu jen sám sobě, 

stále miluji je obě!