Tisíckrát se ptáš, proč se sem vlastně vracíš.

Pohladíš nohy Krista na krucifixu a mohutné potoky slz rozpustí Tvůj poslední otazník.

Přesně tak, svět je někdy smutné místo k životu a rozhodně víc než kupa otázek - Láska a bolest v jednom spolu se spoustou bláhových iluzí.

Tvé poslední zranění probouzí další touhy a dává sílu.

Vždyť kdo by chtěl zemřít ve stavu nekonečné žízně, když doba je tak krásně tekutá...

Čumíš do mobilu, Bůh už je dostupný i online.

Nedáš světu pokoj, dokud on nedá pokoj Tobě.

S tímto ultimátem vstupuješ do nitra posednutý smíchem šílence.

Už nevíš, co je klid a být, hledáš mír...

 

Rozdat radost, pochopení i soucit. 

A sobě? Sobě snad poučení z chyb.

Pohladit trpící, zahrnout je vlídným slovem - předat střípek prázdna, obejmout Nekonečno. 

To chtěl bys stejně jako Já.

Ego je zbraň hromadnýho ničení... 

A Ty se sem vracíš jenom proto, 

že nechceš umřít.