, 3. 4. 2024, Ostatní
Jako straky krademe,
něco třpytivého,
z každodenních nadějí
a pod zámky ukládáme
Tyhle drahokamy,
co již nelze získat zpět
Snad všechny trhaviny světa
rozbít nemohou
kované zvyky z oceli,
s řetězy povinností svázané
Ty hromady rezavých pout
chrání pradávný lásky epitaf
Ale nová láska stačí,
aby na svět se dostaly
uvězněné sny a touhy
Zamilovaní, pak,
to drahé kamení sobě rozdávají,
brilianty chvil, svoji vzácnou pozornost
na obelisk v srdci vyrývají
Pro sebe na věčnost,
pro krásnou naději