Přátelím se ve špitále se skutečnými personami, jakmile pochválím tetování na svalnaté ruce sanitáře. Říkají mu Bivoj a prý mě hravě udrží na boku tahem za pravé rameno po celou dobu operace. Chci mu dát tabulku čokolády - až potom, směje se.

Obrázek na býčí šíji mi zvolna mizí. Chraplavý hlas zní z předsálí. Oči v otvorech karnevalových masek jsou během chvilky neživé, cizí.
Zasyčí plyn zvaný rajský. Z prasklin v omítce vědomí vylézají hadi, jedovatě zelení. Přibouchnu prudce dveře. A dál?

Přijely májové kolotoče. Hity dětství jdou naproti současným "flákům". V poledne slunce připaluje, všechno se točí. Děti podupávají do rytmu. Sytě zelení hadi z želatiny na pultu slečny Aranky lákají včely v okolí. Pijeme ledovou tříšť bez ledu. 


Atrakce pouští tetovaný muž v tílku. Má býčí šíji, chraplavý smích a mne zničehonic začíná bolet pravá ruka v rameni.