Koketa z rána špatně spala

Včera se nikam nedostala

Holýma rukama sbíráš-li štěstí

Osud ti občas vrazí pěstí.

 

Řekli, že sejdou se pod ocasem

Šeptal jí básně mužným hlasem

Ráno ji poslal zpátky domů

 

Co by tví rodiče řekli tomu?

 

Jezdila po světě, tam a zpátky

Našla jen prázdné a vyčpělé hrátky.

Toužila po lásce, hledala smysl

Ten co by po pár dnech nepovisl.

 

Hleděla kolkolem, čekala málo

Jenomže vůbec nic nenastalo.

Jednou se ohlédla, kde nic, tu více

Kyslík jí otrávil zčernalé plíce.

 

Svršky si odpařit mohla by snadno

Lidem jen zřídkakdy vadívá vnadno

Mlčeti zlato. Mluvit se nemá!

 

"To jsem se však měla narodit němá."