Kdysi, je tomu už mnoho, mnoho let, jsem měla přítelkyni. Byla mi vším. Byla mou dcerou, matkou, sestrou... Byla i mou láskou.
Milovala jsem ji z celého svého polámaného srdce.
Ne, vlastně ji stále ještě miluji. Nikdy nezemřela. A taky nikdy nezemře. Je to nemožné, jelikož ona se stala mnou, a já se stala jí.
Milovali jsme se tolik, že se naše duše spojily v jednu jedinou.
Vím, že už nikdy nepotkám žádnou bytost, kterou bych mohla milovat tak jako jí, ale ona navždy zůstane v mém srdci.
Naše láska byla velmi, velmi zvláštní. Samy jsme to nikdy nepochopily, ale naše láska byla zároveň nenávistí. Tolik jsme se milovaly... a tolik jsme se nenáviděly...
Možná proto byla mezi námi taková harmonie. Misky vah byly mimořádně vyvážené.
Náš vztah ale nebyl zvláštní jen tímto, byl zcela výjimečný něčím jiným...
Naše osudy a srdce se střetly již dávné stovky, tisíce let zpět. A naše historie se stále opakovala...
Až do té doby než jsem potkala jedno velmi milé děvčátko. Snad ho sám osud ke mně přivedl...
Čekala jsem na ní tolik, tolik let...
Mé oči už tak dobré nebyly, ale moje srdce, ach ano, to stále bilo pro tu jedinou.
Byla to malá dívenka, tak 7letá. Jak se říká "dítě ulice". Věděla jsem, že je to ona. Na první pohled do jejích dětských, nevinných očí.
Ale to, co udělala poté...
To mě rozplakalo, a zároveň tak krásně zahřálo moje již staré srdce.
Jak spatřila, že ji pozoruji, podívala se do mých očí, přiběhla ke mně, obejmula mě a zašeptala do mých šedých vlasů ty nejkrásnější slova... Její slova...
"Te iubeste meus archangelos... Ego sum retró..."
Byla to ona. Znovu se vrátila, tak jak mi slíbila, kdysi před lety.
"Vrátím se, hledej dítě, do kterého přejde moje duše. A nenech ho zasáhnout zlem. Vychovej z ní nevinou, čistou...
Změň ho, Změň osud. Musíš být silná, ale ty to dokážeš! A to nás zachrání."
Teď tu stojím ve své zahradě a vím, že to dokážu, že tyhle nevinné oči zůstanou stále stejné. Vím, že moje čekání nebylo zbytečné.
Naučím ji všemu dobrému, co mi dal život, a vychovám z ní DOBRO. To ona bude moci pomáhat a žít, až já tu nebudu. Dokončí můj úděl a po ní další, a další...
Ale já neodejdu, dokud mě tu ona bude potřebovat.
Poté zmizím a moje duše se znovu narodí...