Múzo, múzo má, kde jsi?
Komus spadla do klína?
Bylas tu chvíli,
delší dobu nesečkáš.

Zustaň ještě,
prosím moc,
v kolena poklekám,
svůj klobouk pokládám
a v duchu proklínám,
okamžik bez tebe...
ach jak moc.

Nebuď jak noc temná,
roušku svou poodhrň,
nech mě se podívat,
buď zpět a buď má.

Vháníš mi slzy do očí,
vždy zády když se otočíš,
šátkem suchým přetřít je,
žalu snad jen trochu jest,
nevěř mi však,
víc ho je,
nebuď jiná,
buď jen svá.