Hřbitov zvláštní chuť má, zvláštně voní,
náhrobní kámen chladem studí.
Přesto ráda trávím tam čas,
svou bolest vidím tam zas a zas…
Zvláštní atmosféru nasávám,
ke hrobu klekávám…

Slzy zase neskrývám,
kde matičko, kde těm mám?
Tady za tebou chodívám,
často na tebe vzpomínám…
Už nikam se neprojdem,
už jenom pohladím tu chladnou zem.

Tak hrozně mi chybíš,
Tak bych tě chtěla mít při sobě
a ne tak mladou,
v tom smutném hrobě…

Nikoho ses neptala, ani ses nerozloučil,
oči sis zavřela, s nikým ses neporadila.
Tak málo času jsme dostaly,
maminko moje,
však my nic nezvládly.
Byla si pro mě vším, teď už to vím…

Přítele, maminku, rádce i kritika
jsem v tobě měla…
A ty kde?, kde?, si se poděla?
Nezvládla jsem ti říct vůbec nic.
Nezvládla jsem říct,
co si pro mě znamenala, jak já tě milovala…

Maminko, moje kdepak jsi?
Proč si mi odešla?
Proč si se nezeptala?
Však já tě tolik potřebovala…
Jediné co teď mohu pokleknout opět u tvého hrobu…
Zase musím stát a sama se s životem prát...
Slzu potlačují v oku, já potřebují tě
MAMINKO,
potřebují tě po svém boku….