Schody do nebe vedou jen jedny,
jen jednou jimi projít lze,
jen jednou šance taková se naskytne,
schody do nebe vejít.

Ale šanci najít těžší je,
než žít,
než poznat, co nikdy nikdo nepoznal,
než být.

Chci žít i být,
přec šanci naleznout,
přec skvěle život svůj zhodnotit,
než život dá mi naposled vydechnout.

Život plný absolutna,
život plný ... plný, plný žití,
nikoli bytí samotné,
za cíl nám určeno nebylo.

Nálada pod psa důsledkem událostí zlých,
přec bez nich dobrých by nebylo,
bychom nežili bez obojího,
bychom nebyly bez obojích.

Co to vidí oči mé,
co spatřit mi dávají,
přišla ke mně, by vzala mě sebou,
a nevrátila.

Co jsem nestih, co jsem chtěl,
zůstává minulostí,
teď už na ničem nezáleží,
pocit absolutní ztráty nade vším.

Myšlenky mé k událostem života vrací se,
k událostem, které neměly být a byly,
k událostem, jenž měly být a už nebudou,
ke všem, kterým nemohu říct své poslední sbohem.