Stíny jsou tmavé, jako nejhlubší noc.
Temnými chodbami kráčí jen on.
Sám a přece se všemi.
Se všemi, ale úplně sám.
Ale pozor!
Ještě je tu ona.
Zubatá s kosou.
Stará, vyzáblá, bledá.
Přišla mu říct, že mohl zabíjet.
Mohl a udělal to.
Už jich zemřela spousta,
spousta nevinných.
Nevinní a přece vinni.
A on je bez viny.
A tak kráčí dál,
temnými chodbami
uprostřed Osvětimi.