Utkej mi dnešní naději vřetenem včerejší vášně. Rozkroč se tajuplně, nohy stále ve třmenech vztahů. Usměj se do zlatova, vypečeně. Zazvoň na zvonek beze jména – jsem to já, opravdový. Otevřu Ti. 

Otevřu.

Otevřu Ti do Kořán.

Je to zvláštní místo: Kořány. Pařáty reality dovádějí s alkoholem a rozpouštějí se do něhy. Louky sklizeny, poupata stále v naději. Stav beze smyslu, ale s významem. 

Otevřu.

Zvonek beze jména – to jsem já. V Kořánech mne najdeš snadno: jméno nade mnou, jméno pode mnou. Bílé místo uprostřed identit. V Kořánech se stmívá, ale na cestu stále vidět: bílá místa přitahují. Jsi-li noční motýl, ranní opar, odpolední odpovědná nebo večerní tajemství, zazvoň. 

Otevřu.

Vezmi dýku a vetkni ji v mé nepřirození. Zůstaneme v syrovosti, otřeseni jejím nalezením.

Pak začneme.