Slunce svítí, měsíc také,
láska však více září,
svit jenž z lásky vysvítá,
pronikne vším, i letem duší posedlou,
i srdcem bez citu, i duší mrazivou,
ledy z ni roztajou, jak kapky deště pominou.
Co světem svět jest a bude,
láska vždy silou největší zůstane,
ani smutek a hněv lásku nezbrzdí,
v cíli vpřed k lidským srdcím.
Na cestě mnoho strasti nalezne,
hlavně však do duší nám pohledne,
do srdcí nahlédne a pak,
už jen láska na naše srdce usedne.