ČEKÁNÍ

Příkře chladem shlíží
temný přísný měsíc,
splín teď duši tíží,
v hrubý rub se mění líc.

Jen tak ruku vztáhnout,
úsměšek mu vrátit,
opar noci z nebe strhnout,
chmury logrem zalít.

Tichem noci šera,
skřípot jistot denních ...
Nekoukej tak shora!
Mentore her letních.

Odlehči ten obraz tristní,
dej vydechnout tíži hříchu.
Stínem zahal vrch můj šibeniční
a nevěš hnedka lidskou pýchu.

Stále příkře pohlížíš?
Nestačí Ti pokání?
Rubem líc je. To tvrdíš,
když beznaděj strach nahání.

Jen si to užij a zavel ďasu,
hrajte si poker! Nervy v šanc.
K ránu Vám stejně utne v jasu,
slunce Vám brzy vezme glanc.