Poslouchej,
jak tluče mi srdce,
prosím, poslouchej,
prosím, jen tak poslouchej,
o to jediné Tě ještě prosím.

Zítra se změní tlukot v pocit
a ten pocit umře na prahu lásky,
na které vyroste strom,
košatý smířlivě smutný strom,
plný citu,
a bezedné citlivé lásky.

A tak poslouchej,
jak tluče mi srdce,
abys ten strom mohla cítit,
a ve stínu koruny našla mou lásku.
A tak naslouchej mi
jen tak naslouchej,
štěrbinkami přivřených očí
jen naslouchej…