Slunce svit a paprsek
se přes pavučinku zaryl
do chomáče z hedvábí
v němž se tvoří svět.
I pavouk hladem posedlý
se diví tomu zázraku,
že z šeredné a hloupé
se vyklubal ten krásný.
Když přišel pravý čas
a on křídla rozepjal,
tu stovky barev celé duhy
se na svět vyklubalo snad.
A když vzlétl z květiny,
z té, na níž tak dlouho spal,
tak každý rychle pochopil,
že není nic krásnějšího.
Tak toulal se ten tvor
v krajině nekonečné
a rozséval své barvy
snad tisíce dlouhých dní.