Tvé oči jak lesní studánka modré jsou
a Tvé srdce dobrosrdečné jest.
Díky těm očím i ptáci lunu z nebe Ti snesou,
já v náručí chtěl bych tě nést.

Ty však o lásce mé netušíš,
ač je to na mě asi znát.
Jednou to snad pochopíš
až sonátu Ti budu hrát.

Když vítr pohrává si s prameny Tvých vlasů,
slyším, jak v nich sladce zpívá.
Jak tenkrát na křídlech Pegasů
anděl lásku srdci připomíná.

Snad proto pláčou oči mé.
Jak nebe,když slunce jej opustí.
Skrz ně uvidíš, co děje se v duši mé
a prosí o trochu něžností.

Však šťasten budu,
když jsi šťastná ty.
Vždyť smích jako sto zvonů zní.
Když hvězdy hledí z nebe dolů na vše krásné a sní,
zamyslím se a říkám si:
Když živ jsem, mám se smát
a dobro i zlo umět brát,
mé já si řekne
jsem za život i tebe má tajná lásko rád.