Země Adena, kvetoucí země plná míru, žili v ní bytosti které si my dokážeme těžko představit, ale všichni žili v souladu z přírodou. Tedy... jen na první pohled. Severní Země Adenu patřila zdatným lidem, byli z celé Země nejrozsáhlejší a měli největší vliv. Venkovský sedláci obdělávali pole a zaručovali potravu ale prostí občané se ptali... "Odkud berou takové množství želez, že staví tak úchvatné stavby?" To bylo zahaleno rouškou tajemství, kterou občané nesměli odkrýt.
Ten den bylo nádherné odpoledne, veliká horda obrněných jednotek vcházela do pro místní opuštěného dolu. Opuštěný důl stal jen pár metrů od malé vesničky Katonie. Vesničani se divili. "Co mají v úmyslu?" Velitel jednotky uvnitř dolu rozsvítil lucerny.
Po celém dole se rozzářilo světlo. Všude byly hromady železa, do kterého krumpáčem bouchaly malý skřetové, lidé jim říkaji "goblini". "Takže... vy banda neschopných ubožáku pracujte!" křikl velitel jednotky v doprovodném smíchu svých mužů. Všichni goblinové začali pracovat, jen jeden pozdvihl krumpáč nad hlavu a zvolal. "Goblin ne... goblin nepracovat... nepracovat pro lidské šmejdy!" odříkával pomalu. Velitel jednotky Chistar pomalu přistoupil ke goblinovi, klidně se pousmál a rychlým chvatem probodl goblinovo tělo na skrz. Vytáhl z těla zkrvavený meč a malé neblahé tělo se svalilo do své kaluže krve. "Chce ještě někdo odporovat!" křil zlostně Chistar a výhružně zakroužil mečem. Všichni goblini odvrátili oči od mrtvého těla a dali se do práce.
Hlasité bouchání krumpáčů se rozléhalo po celém dole. Malý goblin využil hluku, odběhl ke zdi, bouchnul krumpáčem do zdi a objevil se malý otvor, kterým nenápadně prolezl. Ve skryté chodbě bylo hodně světla, goblin se podíval do očí 2,70-ti metrových skřetů. Všichni drželi veliké kyje nebo palcáty. Goblin proběhl místností ke skřetovi velkým jako obyčejný člověk a krátkým meče. "Vládče Bulkazare... Goblin říct... říct... lidé v dole... šance... šance vyjít... ven!!" odhláskoval goblin. Skřet Bulkazar se usmál, na jeho tváři bylo vidět spoustu ran od své stinné minulosti. "Dobrá práce gobline, lidé nás už 15 let používali jako nástroje, nadešel čas, abychom dali světu vědět o naší existenci!" křikl bojovně Bulkazar a dal ruku v pěst. "Bando! Udělejte nám prostor." Pousmál se. Dva z ohromných skřetů svými palcáty prorazili skrytou zeď. Pohledy goblinů i lidí se na ně upjaly. "Zdravím vás Chistare, snad vás nerušíme." řekl tiše Bulkazar se stálým úsměvem ve tváři. "Ty... chcípni!" křikl Chistar, vzal svému pobočníkovi kuš a střelil po Bulkazarovi. Ten pouze zvedl meč a odrazil šíp s naprostým klidem. "Naštval jste mě.. a to není dobré." řekl strašidelně vyrovnaným hlasem. 1.
Sebral ze země starý krumpáč a mrštil ho po Christarovy. Bulkazar se již radoval vítězstvím, ale... jeden z Christarovi jednotky skočil před svého velitele, krumpáč se mu zabodl do hrudi a padl. "Nesmělí Bulkazare... mí lidé pro mě obětují i životy... všechny je zabte!" křikl a rychle utekl ven z dolu. "Zbabělec." zašeptal si pro sebe Bulkazar." Takže hoši! Jestli nechcete dopadnout jako ten obětavý blb, tak byste se měli rychle zdekovat!" křikl Bulkazar a natáhl na Christarovu jednotku svůj meč, ani jeden z nich se nepohnul. "Dobrá tedy... dal jsem vám možnost života, teď mám v nabídce už jen smrt." Usmál se, kývl na své vojáky, kteří se s obrovskou zuřivostí pustili do Christarovi jednotky, lidé neměli šanci. Skřeti svými velkými palcáty zabíjeli po tuctech a po pár minutách zbyly jen mrtvá těla. Bulkazar pomalu došel k východu a otočil se do dolu. "Goblinové! Kdo se chce přidat k mé cestě za svobodou nechť pozvedne krumpáč!" křikl Bulkazar a s úsměvem pozoroval goblini, jak pozvedávají své krumpáče. "Dobrá, pojďme těm lidským skrčkům ukázat, kdo je tady pánem!" zvolal Bulkazar a vyšlápl s hordou skřetů za zády ven.
Když otevřel opraskané dveře dolu musel si zakrýt oči. 15 let neviděl sluneční světlo. Všichni lidé se podívali na hordu monster, dospělí se začali klepat a děti začaly strachem brečet. "Pojďme těm prostým venkovanům ukázat, že to budou oni, kdo nakonec bude utlačován." řekl potichu Bulkazar své hordě. Všichni skřeti pozvedli své zbraně a rozeběhli se po venkovanech. Bulkazar jen stál před dolem a kochal se, jak jeho skřeti zabíjí lidi a zapalují domy. "Todle je na můj vkus až moc jednoduché." odfrkl si, když pozoroval, jak jeden skřet kyjem rozčtvrtil dva lidi a posléze i jejich dům. Po hodině plné utrpení a zkázy byla celá vesnice vypleněna. Skřeti naházeli těla na hromadu a založili obří oheň. Bulkazar vykročil od dolu směrem k ohništi, rozhlídl se po zničené vesnici a pravil. "Dobrá práce má hordo, zde nechť naše útočiště, půjdu se podívat do dolu a až se vrátím, chci to tady vidět takové, že to ani sám nepoznám." ušklíbl se Bulkazar a vrátil se do dolu.
Po pár hodinách, když už byla tma, vyšel Bulkazar ven. Vesnice nenesla náznaky zkázy, stáli tam vysoké budovy ve tvaru stanu a tvořili malou kruhovou vesnici. "Výborně, teď to tady vypadá jako u mě doma." zasmál se Bulkazar. Horda skřetů se dali do smíchu s ním. "Co budeš dělat teď, ó vznešený Bulkazare?" ozval se ženský hlas. Ze skupiny skřetů vyšla skřetí šamanka, postavu měla jako člověk, ale nesla orlí rysy, byla hnědá prasečí nos a roztrhané šaty, nechala si říkat Dcera Nebes. "Co navrhuješ?" zasmál se Bulkazar. "Mezitím, co jsi byl v dole, Bulkazare, hodila sem věšteckými kostmi, naši orlí předkové my ukázali 3 znamení: lidskou korunu, démoní pečeť a síť mrtvého pavouka, koruna znamená svobodu, pečeť zkázu a síť smrt, která stále nezemřela, bohové nám chtěli naznačit že pokud se vydáme hledat svobodu teď hned... pocítíme zkázu a věčnou smrt"...