V záři světel usíná město
vlak se kymácí v rytmu prašců
a v nejvyšším patře koleje
zpívám si svý osamělý blues.
Blues o jedný notě
pod matnou září žárovek
možná trochu monotónní zdá se
i když je a bude o tvý kráse
o krvi která ti v žilách vře za horkého poledne
o rukou které hřeju prokřehlé podzimním večerem
o objetí které na rozloučenou dáš mi před odjezdem vlaku
a o tom posledním pohledu
který už nepatří do tohohle neurčitýho světa
o té cestě zpátky kdy nesu tíhu všech loučení a touhy
spalující a nevyslovené
té odvěké touhy kterou cítím v každém tvém polibku ...
Teď zbývá mi jen blues o jedný notě
co zpívám si i hraju o samotě
co zůstává když v teplu pokoje
závidím měsíci který opatrně sobecky a nesluně
nakukuje oknem k tobě
vidí jak usínáš
a brouká si mý blues o TVOJÍ NOTĚ
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.33 (celkem: 14, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ahoj,už jsi dávno za horama,asi.Ale až se sem někdy vrátíš,tak já sem si to užil.chvílema jalové zlehka,ale jako bych tam seděl s tebou a jalovci jsme všichni občas z těch not.ne nadarmo je TA nota.měj se
... dneska sem asi přebral ... | Blues o jedný notě |