můžu pobírat s představou, že se pokoušíš o změnu,
ale spíš to vyznívá jako sice prolnutí s něčím
novým, však bez viditelné snahy oprostit se od svých
až příliš "těsných" návyků...
můžeš pobírat, co chceš.. když nechceš, tak nevidíš;
změny nemám ráda a píši, jak co slova, podle momentu a jak chci;
pokud to nějak vyznívá, tak jenom poslouchej..
já nevím no, mně to přijde jako tvorba začínajícího nováčka, pokukujícího po nějakém tom rýmu
ovšem omráčit spojením:
kvítí sluncem svítí
společně s dvojitou opožděností a vlakem, který ať už do dáli se řítí, nebo je to myšleno jako řiť a pak tedy do řití
a ukončit to teplem domova
to prostě mi v současné době přijde žalostně málo
i na pokus nováčka.
a tím ty nejsi, tudíž nerozumím.
opožděná opožděnost promítnutá do textu společně s názvem bere asi i chuť vědět, o čemže to tedy je.
Po přečtení některých (jakože) poetických textů mě napadají silně nepoetická slova.
Tohle je jeden z těch případů.
Název plně ignoruji, protože bez pozdější poznámky autorky bych si myslel, že je to necudná zkratka, třebas.
Vcelku mi nejde do hlavy, proč má takovou formu, jakou má.
Volný a pak pseudo-vázaný (a ještě k tomu jaký! se řítí/kvítí/svítí), mám to z pohledu čtenáře považovat za souhru náhod nebo to byl záměr? Bez slova autorky neposoudím a nějaké morální hodnoty, že se minul čtenář s autorkou - neberu.
Opakující se "opožděný vlak" na tak krátké koleji, ach jo. Jsem moc lenivej, abych ho přehlédl.
Vlak není jediné opožděné v té básni. Možná mám špatný rastr pro četbu, ale fonetickou podobnost lze spatřit i na několika dalších místech. Jen mi opravdu nejde do hlavy, zda je to účel či poslední stéblo, aby to mohlo být v kategorii básně.
S koncem, tedy zakončením ... nevím si rady, přijde mi to jako na sílu nutné rozuzlení ve formě lidové moudrosti? Ale přitom ani rybu se zemí.
Z tohoto díla si můj čtenář neodnáší nic, prostě výrobní salám, kterých jsou stovky, jen se chtějí prodat jako kvalitní přísada do salátů slov.
A jestli budu označen za hlupáka a ignoranta, rád na sebe ukáži prstem jako první a o to více bych si přál iluminaci, abych prozřel tmu, kterou kolem sebe mám.
Snad jen pocit, že l'art pour l'art ve vystoupení před zrcadlem. Baculatá nula pro baculatou bublaninu slov
a jinak ... tady u toho jsem již odchytávala plížící se tendence zakončit to jasnou a trefnou průpovídkou, která by se taktéž rýmovala.
- dál, Leni - co ten název? z kočky já fakt psa neudělám a z vlaku též ne.
- to poslední dvouverší je tam navíc, bylo by potřeba to jednoduše uzavřít něčím rázným za loukou. ale to se už opakuju...
Geometrie | Harmónia | Tíseň | Pavučina | Zděšení