Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.
Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.
Budovy vystupují z té nekonečné mlhy,
a já nemužu vstát, necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!
Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvíle vážně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě valí samej opileckej hlod.
Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážně není dobrý,
zvlášt ne míma očima, zas jsem tolik smutný.
Hodnocení:1.67 (celkem: 5, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Souhlas s Dedkem, taky nelíbí. Asi je záhodno napsat proč.
Podotýkám, že jestli jsem dobře počítal, bylo publikováno v autorových 18 letech a potřeboval se vypsat asi z nešťastné lásky nebo jiné depky...
Po přečtení názvu jsem i něco čekal.
Mohlo by to být o jednu až dvě sloky kratší. Chápeme sdělení, který by šlo vyjádřit i méně slovy (možná to platí i teď pro mě...). Forma se mi docela líbí, ale jsou tam dost zoufalý rýmy a to skoro všechny.
Přátelství | 21 let | La magie du temps retourne / čas kouzel navrací se zpátky/ | Co bude dál | Té, která si to zřejmě nikdy nepřečte