Já pracoval jsem v dole,
dusno bylo tam dole,
tma byla na každý krok,
pracoval jsem tam první rok.
Všude špína a černo,
a krys hejno,
vzduch plný prachu,
důl plný bratrů.
Už jsem v dole přes tři dny,
třesou se mi únavou lokty s koleny.
Něco já zahlédl v té tmě,
a já doufal, že to nejde po mně.
Snad to byl jen sen,
a přichází další den.
Chybí mi denní cyklus
a i nějaký ženský kus.
Kde je má milá,
vzpomínám, jak se za mě vdává,
a jestli na mě myslí snad,
a to jí netuší, že je jen nad.
Já vidím jen samé muže,
a jak jim šediví kůže,
a slyším samé kýchání,
které prach zanáší.
Odpoledne se svačí,
na jídlo se prach snáší,
a já už mám kašel a kýchám,
a klaustrofobii mívám,
a nevím, co mám dělat dál,
kéž by někdo se mnou poker hrál.
Já chci vidět paprsky slunce
a dát rozloučení dcerce.
V tam rohu je kostra,
jsou tu se mnou snad nějaká monstra.
Moji kolegové se ztrácí,
a čím dál více jich do nebe odchází.
Však já se dám na útěk,
já chci slunce, lék.
Kde je má žena,
tý se nevyrovná žádná měna,
ale já mám společnost v zádech
a já už cítím chlad.
Však zasypaný východ je,
a za mnou něco je.
Já jsem zde už přes týden,
a nevím, kdy je noc a den
a kde je ta nestvůra,
co ty strašné věci udělala.
Ožraná těla mých kolegů se smějí,
a mé plány se mění.
Já nevím, co mám dělat,
šílenstvím se nechám podat.
Však oni mě našli,
a z vraždy mě nařkli,
a já skončil v blázinci,
a všichni mí bratři v márnici.
Já byla ta nestvůra,
která se v masu a krvi vyžívá.
(celkem: 2, počet hlasujících: 1)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Touha po slunci |