Kola se řítí po asfaltové dálnici, světla prosvětlují temnotu, která vládne před pohybujícím se železným strojem.
"Nesnáším výlety s rodiči. Teda...Výlet jako takovej mi nevadí, ale ty cesty. Všichni jsou potichu, každej ve vlastním světě. A tohle je navíc i blbej výlet, moch sem bejt doma a jít na párty." Mladík, přejímaje nad cestou, se rozvaluje na zadních sedadlech vozu. Oči upínaje na stíny, které mizí a opět se objevují kolem kuželů světla, které stroj vydává. Mijející stíny vybízejí všechny přihlížející k příchodu do říše spánku a tak i mladík pomalu usíná a přemítá nad tím, jaká asi je párty ve městě s kamarády. Marně si představuje, že tam je, že s nimi popíjí, že se s nimi baví.
Ostrý hvizd kol, prudký náraz. Oknem proletá část silničních mantinelů, proletá sedadlem řidiče a i řidičem samým, až prorazí i k mladíkovi a projede jím.
Prudká bolest, slzy tečou po líci. Pár marných nádechů a jeho boj zde končí. "Tak tady končí ta moje slavná cesta. Hm. Moc sem toho nevykonal. Škoda. Měl jsem velký plány, velký cíle, ale asi ne dost odhodlání. Alespoň na to děvče jsem to moch zkusit..."
Zvuk motoru, pach benzínu a né úplně nevědomky pomalu zrychlující vozidlo. "Miluji jízdu autem, kdybych se tak jen mohl vydat, kam bych chtěl. Ale povinnosti, stále jen povinnosti. Alespoň si užiju cestu samotnou, přestože jsou tady všichni protivní. Synek se zas škaredí, říkal, že chtěl jít někam na párty... Těch ještě bude... I když to jsem si říkal taky." Upřený pohled, téměř zoufalý, který řidič upíral k temnému obzoru a narustající tlak na plynovém pedálu. Snad toto dávalo tušit vzrůstající neklid nad neovládaným osudem. "Je to zvláštní. Snil jsem snad někdy o průměrném autě, manželce a dítěti? Pro mě už moc pozdě něco změnit." Prudký náraz, oknem prolétavá železná tyč a rve řidičovo tělo na kusy. Krátký pohled na obzor, pak se jen bezvládně sesul a z posledních sil se pokusil natáhnout k sedadlu spolujezdce. "Marie...!"
"Už abychom tam byli, ta cesta je vyčerpávající i Tomáš vypadá nějak zasněně. Je poslední dobou divný. Snad to tenhle výlet zlepší, možná jsme měli nechat Péťu doma a jet jenom sami, ale bůh ví, co by ještě proved. Snad jsem sbalila to víno..." Tiché zavybrování telefonu, probere matku ze zamýšlení. "Že by Ondra? Miláček, prostě to s ním nemůžu ukončit. Ale žít s ním? To rozhodně ne. Je mladý a hezký, ale neperspektivní...To ne, to určitě ne."
Prudký náraz. Matka, otevíravši telefon, se bezvládná hroutí na palubní desku.
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
námět oukej, ale zpracování ne.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Bruf aneb výhled do života | Bruf aneb výhled do života | Problematika Rostoucí Demence Klokana Australského - PRDKA | V davu | Dopis