Odpad, smetí, je to věc na co se člověk dívá skrz prsty. Jak se z obyčejné věci stane odpadek? To máte tak. Jdete do obchodu a koupíte si nějakou prima věc, co jiného by jste si také šli koupit. Tak si koupíte třeba šle nebo kšandy a ty nosíte a nosíte je dlouho. Kšandy už dávno nedržej, tak co držely. Jejich výšivka je sepraná a celkově vám nic neříkají. Tak je někam odložíme a jak jednou děláme úklid, nebo nás k němu něco nebo někdo donutí, tuhle věc vyhodíme, protože co s ní doma, stejně jen někde ležela a padal na ní prach. Odpadek se sveze někam na smetiště, kde je se spoustou odpadků, kde si společně dohromady odpadkují. Odpadkují si ráno, odpadkují si večer, odpadkují pořád. Potácí se z místa na místo a připadají si jako ztracené, promočené, zestárlé odpadky. Ztratily svůj účel, nebo už nevyhovovaly společnosti. Když doma někde ležely v prachu, také to pro ně nebylo příjemné, ale nebylo to nic proti tomu, jak se nakládá s odpadkem. Tak tam tak po nocích smutně sedí, leží, nebo se prostě povalují. Jeden má zlomené záda, jiný je proděravěný. Neexistuje pro ně žádné další využití. Odpadek je odpadek. Bez účelu, bez radosti ze života. Kšanda vzpomínala na to, jaké to bylo, když byla stále nošenou a ukazovanou. Její jedinou šancí bylo najít si nový účel. Už nikdy nezapomene na svůj starý, který byl pro ni prvotní a musí hledat dál, nebo bude hledána na smetišti k účelům, co již jí nejsou tak blízké. Jinak bude do rozkladu na smetišti. Smetišti plném smutných odpadků.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
V noře | Zrada | Vyměňující | jak se maj barmské děti? | Kolektivní vina