bojím se dovnitř břehů
zpovzdálí zimničních stromů
vzpomínka objala mě způli
kéž zchladila by jitro
upřené rudnoucím horizontům
do zákrutů těl
a zamávala touze křídly
z prachu snídám slunce
o rosu prosí komory
komorné vytrácí se
když praská rtů žebroví
vrůstám do kolen
*
jen tak prostě
na kořen usedl ledňáček
co složil pestrost do šuplíku
jako já milostné dopisy
už nevím kdo požádal vítr
aby schoval prsty do kapes
a přestal si pískat
na nás poschovávané
mezi pelechem a vodou
obyčejně jako řeka utíká pryč
když i ona bojí se břehů
na hřbetě unavenou smrt
krok vpřed
a pořád je ticho
než rozkvetlé rozety
v barvách vdov
seskočí z nebe
a hlína začne vzývat boha
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Na lovu | Pat agónie | Harimauda | Pod zpěvníkem | Nosy