Popraskané rty pod skalami z mechoví,
Něžné mrazení pod pálivými krásy světa,
Tolik síly a stejně spousta těch co hladoví
Spousta z nich na konci, kde se nikdo neptá.
Hedvábné doteky v křišťálovém světě snů
Tak samy bez jediného nádechu sledují
Jak svět kolem nich ve vyprahlé poušti upadá.
Samotné s jemným vánkem těžkých dnů
S tíhou svého světa si paprsky ukrojí
Jak pták co nad oblaka létá.
Jsou jediné a přec tak pálivé pro lidskou duši,
Tak hedvábné a něžné a přec tak těžké,
Jak kořeny stromů ve špatné hlíně co buší
ve všechny zvony ve své kůře.
Jak papírové obálky bez adresáta na konci svého dne,
S prázdnými řádky popsány prázdným životem,
Tak utichlé myšlenky se svou tíhou bezesné,
Bez pomoci a víry, to živote nesvedem.
Každý květ rozkvétá pod teplým stínem světla,
každá duše vzkvétá pod tím svým,
jsme jen tiché tóny harmonie našeho světa,
co utichnou svým tónem posledním.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 57x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
je tam tolik metafor, že jsem nepochopil význam. Je to jako řeka slov, kde se člověk utopí. Taky používám v básních metafory, ale přiměřeně, abych vystihnul nějaký pocit nebo děj či myšlenku. Tenhle surrealismus za každou cenu většina čtenářů nepochopí. Je to zmatečné, neurčité, mdlé. Takový styl psaní je dobrý, když si píšeš pro sebe do šuplíku a ne pro čtenáře. Což bych ti taky doporučoval, když tě nezajímají naše názory, jak jsi napsal.
...a příliš adjektiv:
popraskané rty, něžné mrazení, křišťálový svět, hedvábné doteky, vyprahlá poušť, jemný vánek...
"hedvábné a něžné" pak ještě opakuješ.
Tohle způsobuje příliš popisnosti, použij spíše v próze, v básni nech i něco na čtenáři, nech ho představovat si, ne mu dát všechno jak na stříbrném podnosu.
Pak to nejen přečte, ale rád se i vrátí...
nesnazte se mi rikat jak psat basne Napisete dve slova na radek a na dalsi jedno a hned v tom citite silu - a ze pry nechme ctenare si predstavovat? S takovymi basnemi si je muze rovnou psat sam, kdyz tam nema co cist. A prosim, nechte si reci o tom o je to poezie doufam ze timto rozohnim par bourlivaku, at si tu necteme jen o cestine a nesmyslnych nazorech slane, bezbarve a line poezie o par slovech Zdar a silu
těch zájmen je tam vážně moc, ať už tázacích, či neurčitých
a taky hodně opakujících se slov, které brání plynulosti při čtení
a když poezie neplyne, stává se přítěží
a co je přítěž není pěkné.
Je krásné, že v součassé moderní době, existuje člověk, který dokáže definovat jednotlivé slovní pozice ve větách a zároveň plnohodnotně chápě chápe jejich význam. Je až příliš horlivé, poučovat o jejich významu, když nebyly pochopeny a o co hůř, když neumí být správně čteny Zdá se mi to, nebo proletářská, krásná a buřičská poezie světových básníků jako Wolker, Gellner a jiní Vás ani trochu neoslovila? po pravdě bych se po Vašem příspěvku nedivil, byla na Vás příliš komplikovaná že?...
tys tady fakt chyběl - to, že text "neumí být správně čten" je chyba povětšinou autora, a kecama o klasicích jen pereš nevypratelný...
O ně se neopírej, jsou hodně daleko.
to s tím, že slovní pozice neumí být správně čteny
to jakože úsměv
ony totiž skutečně nemusí, a jak moc je to chyba autora, nebo čtenáře...je věcí pohledu
neumím číst všechnu poezii, a taky některá, i když vysoká, se mi nelíbí
to je dobře, nebo špatně? věc pohledu, názoru
Paprsky na konci dne | Jako |