Jak v Neratovicích chcípl pes

  

Já děvče "moravsky plnokrevné", odkojené Vírskou přehradou, "Zlatou lyží" a velmi pozoruhodnou potravinovou směsí rozmixovanou z banánů, piškotů a mléka, jsem značnou část svého, pravda, mladého života strávila v "matičce stověžaté". Obzvláště období pubertální jsem si vychutnávala po mnohých klubech, hospodách a jiných zajímavých nočních kulturních zařízení. Ovšem osud si s námi obvykle rád zalaškuje a tak i mě zavál do městečka malého jako dlaň, do Neratovic.

Na přivítanou mi kývaly komíny firmy Spolana a.s. a vzduch se netetelil jarem, ale velmi podivným (čtenář nechť laskavě doplní rým sám). Přesto jsem hodlala k svému novému domovu přistupovat pozitivně a řekla si: " Nelituji výměny rušné Prahy za ticho maloměsta, alespoň mohu chodit na dlouhé procházky do polí a lesů a vychutnat si konečně po letech lomozu tramvají, měkkého lůna přírody. Plna očekávání jsem dychtivě vyrazila k místnímu lesu, v hlavě malebné hvozdy rodné Vysočiny a před sebou lesíček zvící většího parku. Vstoupila jsem mezi první stromy, zavřela oči ač náhle ucítila pod botou cosi mazlavého. Opodál výsměšně štěkal vlčák, na něhož majitel v teplákách do zvonu s lampasem, volal: "Berte." Pořádně jsem se rozhlédla kolem sebe. Půdu vskutku "hnojilo" neskutečné množství psích exkrementů a větvičky keříků zdobily igelitové sáčky všemožných tvarů a barev. Znechuceně jsem se vrátila domů, dostatečně vyléčená z poznávání přírodních krás.

Léto jsem strávila objížděním hradů a zámků Mělnicka. Podzim přinesl zas pár zajímavých výstav v nedaleké Praze. Ale zima mě zaskočila nepřipravenou a s plíživou krutostí mě naprosto ze společenského hlediska paralyzovala. Co teď? Poslední autobus, provozovaný soukromým dopravcem, vyrážel z Prahy krátce před půlnocí. Tudíž jsem všechny akce opouštěla v nejlepším. Bylo mi jasné, že tedy musím hledat vyžití v našem krásném městečku. Kulturní dům jsem ze svého okruhu zájmu vynechala, neboť z těch šesti hudebních hostů měsíčně, čtyři z nich svá vystoupení většinou zruší. Na věhlasnou diskotéku Alchymista, poháněnou obrovskou reklamou na rádiu "Zlatá Praha", jsem odvahu vyrazit ztratila. Těžko bych doháněla mladickou svěžest a nezkrotný elán patnáctek tancovat osm hodin v kuse. Exkurze po hostincích se rovněž nevydařila. Ty slušnější uráželi Gambrinusem v lahvi a tam, kde se čepovalo pivo chutné, by noha slušného děvčete nevkročila. Nakonec jsem se utvrdila v jediném. Opravdu se zde vůbec NIC NEDĚJE.

A pak SE TO STALO. CHCÍPL TU PES! Paní Beránková, co má na poštovní schránce napsáno: Emílie+Alois+Anička+Pavlík+Punťa Beránkovi, plakal u kolárny paní Novotné z pátého patra na rameni. Jejich Punťu, čistokrevného stokilového podvraťáka - matka doga, otce dala ulice, kdosi zabil. Asi otrávil, protože u něj našla zbytek návnady na hlodavce. Její pláč se nesl chodbou a všichni obyvatelé postupně otevírali dveře a vysílali zástupce rodiny podívat se, cože se KONEČNĚ DĚJE? I cynický puberťák Holásek, který mě mučí velmi hlasitým poslechem nejnovějších kousků house scény denně od pěti hodin ráno, uronil slzu. Pan Beránek zavolal policii ze svého nového mobilu a dramaticky prohlásil: "Naštěstí si děti odvezla na víkend tchyně. Až se vrátí, bude to pro ně tragédie." Radoval se pouze pan Ján Lakatoš a jeho družka, s lákavou vizí psího guláše, zatím stavěla hrnec s vodou na plotnu. Policista pan Harvánek dorazil po dvaceti minutách, vyslechl svědky, něco si načmáral do bločku a zmizel, aniž by cokoliv objasnil.

Zato v místním tisku se objevila zpráva pod titulkem "Otrávený pes", cituji: "Dne 9. února 2002 nalezla majitelka, paní E.B., svého psa v odpoledních hodinách mrtvého ve sklepě domu č. p. 2006 v Mrázově ulici v Neratovicích. Na místo činu byla přivolána hlídka policie a provedla jeho ohledání. Po pachateli se dosud pátrá."

Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře