Slunce svítí, měsíc také,
láska však více září,
svit jenž z lásky vysvítá,
pronikne vším, i letem duší posedlou,
i srdcem bez citu, i duší mrazivou,
ledy z ni roztajou, jak kapky deště pominou.
Co světem svět jest a bude,
láska vždy silou největší zůstane,
ani smutek a hněv lásku nezbrzdí,
v cíli vpřed k lidským srdcím.
Na cestě mnoho strasti nalezne,
hlavně však do duší nám pohledne,
do srdcí nahlédne a pak,
už jen láska na naše srdce usedne.
Hodnocení:1.14 (celkem: 8, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ahoj Mon-gi,
no, začátek mi přijde upřímně hrozný, pak už je to o něco lepší, sice taková ohranná pravda, ale je to tak, no. Dále bych si pohrál se samotnými verši pro jejich zvučnost a rytmus.
Tak jen | Okýnkem do duše | Život mourovatej | Vykládáš si na stoleček své vzpomínky | Země tajemna